Poslední klekání

Žalman

1:Na můj D#práh padá G#stín už tak D#dlouho,
G#co má D#být, Bco má D#být,
tak jsem sáh' po toG#bě ty má D#touho,
G#dej mi D#pít, Bnech mě D#být.
Že jak Bvím potrvá, tohle G#čas potrD#vá,
až ti G#kněz zavoD#lá klekáBní,
k tvojí D#hře přisaG#dí někdo D#kartu,
G#falešD#nou k BpoznáD#ní.
2:Po sobě zanecháš, co tě mučí,
to má být, to má být,
jediná útěcha ve tvých očích,
to má být, to má být.
Ospalý nádraží je tvůj dům, zápraží,
je tvůj práh rozbitej od kroků,
co chceš říct v týhletý všední noci do dáli,
teď už nic, snad jen, aby zvony zahrály.
3:Každej den přes můj dvůr její kroky,
přichází, přichází,
odněkud slyším zas stejný sloky,
jen pojď blíž, ke mně blíž.
Pusť mě dál přes tvůj práh nadešel už můj čas,
přišel den poslední klekání,
jinej se postará o tvý spaní,
to má být, to má být.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:41.726+00:00
Výsledky hledání: